Text sleduje krytí motivů paměti, zapomínání a apollinského, dionýského, aby na něm předvedl, že Nietzscheho estétství je vlastně specifickým postojem zaujímaným k souvislosti člověka a světa. Umění tak má v Nietzscheho myšlení výsadní postavení v rozhodnutí otázky po bytnosti člověka a jeho vztahu ke světu.