Komunikační proces je základním východiskem při uspokojování potřeb nemocných. Součástí dorozumívacího řetězce jsou jednotlivé kroky, oblasti, které na sebe vzájemně navazují a jejichž zvládnutí vyžaduje osvojení dovedností podporujících kvalitní komunikaci.
Zvládnutí komunikačních úskalí je otázkou porozumění, opakování a upevňování osvojených dovedností a získávání nových zkušeností na klinických pracovištích. Při studiu všech zdravotnických oborů je nezbytná výuka komunikačních dovedností, které jsou jedním z pilířů hodnocení úrovně ošetřovatelské péče.
Autoři příspěvku předkládají postřehy a odlišnosti ve vnímání výuky komunikačních dovedností v oborech bakalářského a magisterského studia.