V článku je navrženo zařazení české 2. osoby zdvořilé (vykání) jako paradigmatické kategorie českého slovesa, protože v některých tvarech vykazuje zvláštní shodu. Klade se otázka, zda v plurálu, kde se formální rozdíl neprojevuje, jde o homonymii nebo o neutralizaci.
Na korpusových datech se zkoumají ukazatelé zdvořilostní formy.