Článek představuje nový pohled na valenci sloves, kdy se zkoumaj í vlastnosti sloves v rámci jejich skutečného užití. Termín "plná valence" značí, že jsou uvažována všechna doplnění bez rozlišení obligatornosti.
Jelikož lze očekávt, že plná valence odráží určité mechanismy, které řídí chování sloves v jazyce, jsou v článku testovány tři hypotézy: distribuce plných valenčních rámců, vztah mezi počtem rámců a frekvencí výskytu slovesa a vztah mezi počtem valenčních rámců a délkou slovesa. K otestování těchto hypotéz je užit Pražský závislostní korpus.