Publikace na Filozofická fakulta |
2009
Abstrakt
V návaznosti na teorii totalitní „biopolitizace“ jako radikální transformace politiky v uzavřený prostor „nahé existence“ a „holého života“, kterou rozvíjí Giorgio Agamben, sleduje tato studie jeden z hlavních aspektů českého surrealismu padesátých let (zejména v tvorbě Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka a Jiřího Koláře): devalvace člověka, lidského subjektu a jeho těla jako formy výrazu a projevu jeho subjektivity na společensko-eticky, nábožensky i esteticky „nulovou“ hodnotu.