Článek zkoumá formální stránku španělského slovesa na základě typologické teorie Vladimíra Skaličky. Zabývá se především morfematikou slovesa, pozornost věnuje ale také vztahu mezi jeho formou a funkcí.
Popisuje souvislost Skaličkových jazykových typů a vlastností slovesného systému. Dochází k závěru, že v systému tvoření španělských sloves má nejvýznamnější roli aglutinace; v ostatních částech slovesného systému je nejdůležitější flexe a izolace.