Kooperativní chování je nezbytnou podmínkou pro existenci moderních komplexních společenství a ekonomik, jak je známe dnes. Z pohledu společenských věd je proto zajímavé porozumnět, jak takové chování může převažovat i v situacích, kdy jednoduchá úvaha vede k opačnému očekávání, tedy že chování jedinců bude spíše charakterizované tendencí sledovat vlastní, raději než společenský zájem.
Model vývoje kooperativního chování, který je prezentován v této práci, navazuje na studie, kde struktura interakcí má podobu sítě ([31], [23], [22]) a vznikl rozšířením jednoduchého modelu popsaného v [31]. Na rozdíl od p.vodního modelu je v naší práci kladen důraz na prvek imitace a jeho vliv na rozvoj kooperativního (resp. nekooperativního) chování v simulované populaci agent..
Hlavní motivací pro nás bylo otestovat, zda evoluční dynamika vězňova dilematu hraného na komplexních s ítí je skutečně ovlivňována především samotnou topologií sítě nebo je spíše souběžně determinovaná jak topologií tak dalšími evolučními mechanismy, v našem případě konkrétní podobou imitace.