Kapitola popisuje hlavní mytické, náboženské a společenské podoby chaosu, jak je nalézáme ve staroseverských pramenech doby vikinské a skandinávského středověku. Jsou charakterizovány hlavní fenomény, jež byly tradičně vnímány jako chaotické a nebezpečné, vztahy mazi nimi, a současně jsou předvedeny typické způsoby, jimiž se archaické kultury chaosu bránily.