Abstrakt
Studie podává historický nástin "anti-ornamentální" tendence české umělecké avantgardy, tak jak se projevovala v literární, výtvarné a architektonické tvorbě i kritické reflexi, zejména ve 20. letech 20. století. Tato tendence je silně spjata se směřováním k purismu a konstruktivismu.
Důraz je kladen nejen na analýzu jednotlivých prohlášení a manifestů (např. Adolfa Loose, Kazimira Maleviče, Karla Teigeho), kde je snaha o vymýcení ornamentu nejpatrnější, ale rovněž na interpretaci modernistického ornamentu coby potlačované, ale neustále přítomné figury a důkazu nemožného avantgardního projektu "likvidace umění".