Abstrakt
Příspěvek nahlíží kapitolu „V chrámu“ románu Proces Franze Kafky skrze určitý vizuální modus, který v tomto textu Kafkovo psaní tvaruje. Tímto modem je architektura gotické katedrály, jak její principy zformuloval prizmatem „gotické vůle k formě“ historik umění Wilhelm Worringer a jak je ztělesňuje figura ornamentu.
Prostor chrámu (interpretován coby „vynález psaní“, nikoli jako reálná stavba) vytvářený gotickými liniemi, které rezignují na veškerou reprezentaci, nás vede k pohledu na literární řeč nikoli z hlediska obsahu jejího sdělení, nýbrž z perspektivy jejího pohybu a její fyziognomie. Toto inscenované setkání literární řeči a gotického prostoru coby dvou fenoménů, jež se navzájem spoluvytvářejí, představuje určitý experiment, možnost vyhnout se klasické interpretaci v intencích daného kontextu či autorova díla a zaměřit se naopak na anonymní „pohyb psaní“, jež daným textem prochází, o zachycení jeho vizuality a rezonanci s prostorem.