Dominující etnicko-jazykové chápání národů produkovalo české nepřátele vně i uvnitř českých „státně-národních hranic“ – šlo jen o jejich řeč. Příspěvek ukazuje, jak se všeprostupující a nárokující idea českého národa šířila v určitém časoprostoru (pražském prostředí druhé poloviny 19. století) a zároveň tím nový prostor vytvářela.
Tento nový prostor, vnímaný v souladu s dobovým pohledem na národní ideu, jež ho konstruovala a vytvářela, nabýval povahy reálné a imaginární.