V této studii autor rozpracoval alternativu k institucionální teorii umění, jakkoli se jí evidentně inspiroval. Z této teorie si ponechal zásadní představu, že bytí uměleckým dílem není odhalená vnitřní vlastnost nějaké věci, ale spíš záležitost správného vztahu této věci k lidské aktivitě a myšlení.
Navrhl však tento vztah budovat pouze na základě záměru nezávislého individua (nebo individuí) a nikoli na základě veřejného aktu (udělení statusu kandidáta na ocenění) provedeného v institucionálním prostředí tvořeném mnoha individui.