Abstrakt
Tento příspěvek je fenomenologickým pokusem o výklad nebe a země jako dvou základních horizontů našeho přirozeného světa, archetypů mužského a ženského rozvrhování světa a významných referentů pro Patočkovy životní pohyby. Soustředí se na to, co lze na základě těchto dvou svorníků říci o povaze přirozeného světa, jakožto světa intersubjektivního pobývání.
Opírá se především o mytické pojetí Nebe a Země a o fenomenologii Martina Heideggera a Jana Patočky.