Baskičtina je dnes moderním evropským jazykem, plně integrovaným do kontextu ostatních jazyků Evropy. Z historického hlediska je to jazyk genealogicky izolovaný s možnými (dávnými) vztahy k jazykům kavkazským, k jazykům berberským a ne zcela prokazatelně i k zaniklé iberštině.
Na druhé straně je baskičtina nepochybně i jazykem smíšeným. Souvislost s indoevropskými jazyky se projevuje výrazně v lexiku a intuitivně tušíme i silný indoevropský (románský) vliv na gramatické kategorie. Článek se snaží upozornit na tyto možné konvergentní rysy, jejichž prokázání by přispělo i k jasnějšímu vymezení rysů preindoevropských.