Práce se věnuje raným předsokratikům v kontextu jiných žánrů a oborů (nefilosofických), pěstovaných v řecké archaické době. Zvláště sleduje kontext lyriky, pak především kontexty astronomické a meteorologické.
Diskutuje hypotézu Diogena Laertia o „dvou větvích filosofie“, přičemž se podrobněji věnuje začátkům oné východní, „iónské“. Představuje souhrnný výklad Míléťanů, s důrazem na přírodozpytná témata, která byla příležitostí ke zrodu filosofie (byť se samotný název „filosofie“ objeví až později).
Oproti tomu se „mytografové“ jeví jako alternativní pokračovatelé hésiodovské tematiky, od nichž možná Aristotelés čerpá důležitost „počátků“. Pokračování mílétské linie nacházíme u Hérakleita, jemuž je zde ovšem věnováno jen několik novinek, které neobsáhla dřívější autorova monografie Délský potápěč k Hérakleitově Řeči.