Velká města a metropolitní oblasti v České republice byly po desetiletí charakterizovány nízkou mírou sociálně prostorových nerovností. Jeden z nejvýznamnějších mechanismů vyrovnávání sociálně prostorových nerovností spočíval ve státní kontrole nad základními školami s unifikovanými standardy a učebními plány. Článek analyzuje roli systému základního vzdělávání v současných změnách sociálně prostorových nerovností v Praze.
Snaží se odpovědět na následující otázky: Brání současná organizace základního vzdělávání v Praze vytváření sociálně prostorových nerovností nebo je naopak prohlubuje? Jaké jsou nejnovější trendy v systému základního vzdělávání a jaké jsou jejich důsledky pro veřejnou správu?