Článek se zabývá myšlením a tvorbou byzantského vzdělance Michala Psela, kterého lze chápat jako předchůdce renesančního myšlení. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že dokázal sloučit křesťanskou filozofii s širším humanistickým záběrem. Článek poukazuje na to, že u myšlení Psela není neslučitelnosti mezi křesťanstvím a racionalismem.