Abstrakt
Článek hodnotí vývoj rozlohy lesních ploch na různých měřítkových úrovních (Česko, Střední Evropa, Evropa a svět) a v různých obdobích (od neolitu, ale s větším důrazem na nejnovější trendy). Nejvíce prostoru je věnováno vývoji rozlohy lesa v Česku od poloviny 19. století, a zejména po roce 1990.
Základem jsou statistická data, například katastrální nebo FAO. Článek potvrzuje platnost Matherovy teorie „lesního přechodu“ ve vyspělých zemích, zejména v Evropě – dlouhodobý, tisíciletý úbytek lesních ploch byl od 19. století vystřídán jejich postupným přírůstkem, zejména v periferních a přírodně méně příznivých oblastech. Důvody tkví především v modernizaci zemědělských a jiných technologiích, a v uplatnění nových politických, hlavně ekologických opatření.
Zároveň ale článek ukazuje, že „lesní přechod“ se dosud neodehrál ve většině rozvojových zemí, kde odlesňování i nadále pokračuje, či dokonce zesiluje.