Studie se zabývá tolerancí k terminálnímu suchu u dochanu klasnatého. Byly testovány dva páry tolerantních/citlivých genotypů a NIL.
Po jejich vystavení vodnímu deficitu začala transpirace u tolerantních genotypů klesat při nižším podílu transpirovatelné půdní vody než u citlivých genotypů, a QTL u NIL odpovídaly tolerantních rodičům. Rychlost transpirace (Tr) při dostatečné závlaze byla nižší u tolerantních rodičů a totéž platilo pro Tr NIL-QTL.
Tr měřená v listech ustřižených z rostlin pěstovaných v polních podmínkách byla nižší u tolerantních rodičů. Defoliace vedla ke zvýšení Tr, které bylo větší u citlivých genotypů.
Genotypové rozdíly v Tr nesouvisely s hustotou průduchů. Výsledky ukazují, že konstitutivní znaky kontrolující ztráty vody z listů v podmínkách dostatečné závlahy dobře korelují s tolerancí k terminálnímu suchu.
Takové znaky mohou vést k dostupnosti většího množství vody během tvorby semen.