Výzkumný soubor se skládal z 15 hráčů elitní úrovně. Síla dolních končetin byla snímána pomocí silové desky Kistler.
Hráči realizovali tři typy vertikálního výskoku, T1 – CMJ-F, T2 – CMJ, T3 - SQJ. Každý hráč provedl tři úspěšné soudy z každého typu skoku.
Nejlepší pokus byl vybrán pro vyhodnocení. Na základě změřených a vypočítaných parametrů lze konstatovat, že maximální výše skoku byla dosažená v prvním typu kdy h1 = 0.45 ± 0.03 m.
Tento výsledek byl lepší do 13.3% (0.06 m) ve srovnání se skokem bez pomoci horních končetin (T2) a o 20% (0.09 m) výše než u výskoku z podřepu (T3). V prvním typu výskoku je velmi důležitým faktorem švih horních končetin a využití elastické energie a předpětí svalových skupin (excentrická svalová aktivita).