Zdravotní, resp. funkční postižení může omezovat soběstačnost, mobilitu, senzorické vnímání, komunikaci, psychickou i fyzickou výkonnost a může vytvářet řadu překážek, které lidem s postižením velmi znesnadňují vysokoškolské studium a sociálně-edukační i následnou sociálně-profesní integraci. V tomto procesu mu může být účinnou oporou či průvodcem empatický a erudovaný vysokoškolský poradce.
Vzdělání úzce souvisí s pracovním uplatněním a sociálním postavením, přičemž dobré zaměstnání i dostupný, v daném referenčním rámci obvyklý, životní standard patří k základním parametrům osobního zdraví, resp. psychosociální složky kvality života každého člověka v současné postmoderní společnosti.