Tato práce je etnografickou případovou studií lokálního kina na malém městě (v Řevnicích u Prahy) a analyzuje kulturní, resp. symbolické významy tohoto kina. Jelikož kino coby místo je konstituováno sociální praxí chození do kina, je tato studie interpretací žité zkušenosti diváků v prostoru kina.
Autor textu proto využívá přístupy fenomenologicky orientovaných autorů (Patočka, Berger, Luckmann a Tuan). V ýzkum ukazuje, že v současné době existuje výrazná symbolická polarita mezi klasickými kiny a multikiny.
Klasické kino je vnímáno jako protipól „popcornové kultury“ multikin a to v rovině estetiky, morálky, etiky atd. V případě řevnického kina je navíc velmi důležitý jeho lokální charakter, který nejen kino odlišuje od multikin, ale také pomáhá utvářet lokální identitu města a jeho obyvatel.
Autor také ukazuje rozdíly mezi tím, jak kina vnímají různé generace, které jsou dány odlišnou předchozí zkušeností.