Studie ke komplexu syntézy času a věčnosti v třetí kapitole Kierkegaardova Pojmu úzkosti. Interpretace se především pokouší vyrovnat s "příliš vážným" čtením tohoto textu.
Výsledkem interpretace je argumentace ve prospěch ironické povahy Pojmu úzkosti a odlišení roviny "rozumění" a "víry" ve vztahu k časovým syntézám.