Abstrakt
Po stručném dějinném přehledu hlavních interpretačních směrů v patristické době se článek zaměřuje na základní hermeneutický princip biblické exegeze u Otců a nachází ho v existenci druhého smyslu za základním smyslem literním. Následuje pojednání o dvojí různé aplikaci tohoto principu v antiošské škole a v alexandrijském prostředí, reprezentovaném alegorickou exegezí Órigenovou.
V závěru je naznačeno, jak tento základní hermeneutický vzorec dospěl k rozvoji ve středověkém čtverém smyslu Písma.