Článek představuje pokus o souhrnnější zpracování osudů katolické exegeze na přelomu 19. a 20. století. Na osudech velkých katolických exegetů jako M.-J.
Lagrange OP, Vincent Zapletal OP, Alfred Loisy a Franz von Hummelauer SI ukazuje proměny progresivní vědecké exegeze vkatolické církvi. Odmítnutí historicko-kritické metody při výkladu Bible vdobě nástupu papeže Pia X. vedlo kzastavení, částečnému nebo úplnému, vědecké kariéry většiny znich. Článek sleduje další osudy těchto mužů a jejich reakce na drastické omezení jejich vědecké a akademické svobody ze strany církevní autority.