V tomto příspěvku autor poukazuje na úzké vazby mezi trinitární teologií, dějinami trinitárního dogmatu na jedné straně a ekleziologickou teorií a praxí. Trinitární dogma mohla vyslovit jedině ještě nerozdělené a alespoň do jisté míry sjednocení křesťanstvo, a proto platí, že trinitologie musí překračovat rámec vlastní konfese.
Paradoxalita dogmatu spočívající ve výroku ?jedna druhová podstata tři individuální podstaty? představuje nejen vyjádření paradoxu trojičního tajemství, ale také kompromis mezi převládajícími tendencemi na Západě a na Východě. Vyslovení dogmatu proto představuje ekleziologický proces, při němž obě strany sporu dospívají kvzájemnému přijetí.
Trinitologie a ekleziologie tedy velmi úzce souvisejí a vzájemně se podmiňují.