V tomto příspěvku autor poukazuje na skutečnost, že mezi biblickými vědami a dogmatickou teologií neexistuje vztah jednostranné nadřazenosti a podřazenosti, nýbrž poměr, který lze definovat na základě hermeneutického kruhu. Vdané souvislosti je poukázáno na skutečnost, že ve světle Nového zákona není obtížné vnímat, jak ve Starém zákoně působí Trojice.
Jahve je Bůh Otec, jenomže vztah člověka kněmu je vždy nevyhnutelně participací na věčném synovství. Poměr mezi věčným synovstvím a stvořenou participací na něm je dán svobodným Božím sebedarováním, čili osobou Ducha svatého.