Cílem článku je dokázat, že chceme-li vysvětlit uchování a posílení autonomní politické kultury v nových spolkových zemích Německa během posledních dvaceti let, musíme provést syntézu „socializačních“ a „situačních“ teorií a sloučit je s hypotézou „znovusjednocení.“ Přestože komunistický systém vytvořil specifickou politickou kulturu v bývalé NDR, německý proces znovusjednocení – který je postaven spíše na „transplantaci“ než „adaptaci“ – způsobil, že tato politická kultura nezanikla ani se neoslabila. Naopak tato kultura byla znovuobnovena za nových podmínek.