Rozhovor se týká problematiky dichotomie vztahu Evropské Unie a členských států, zda se naplňuje více intergovernmentální či neofunkcionalistická teorie a jakou roli zde sehrála konstitucionalizace Evropy po přijetí Lisabonské smlouvy. Hlavní argument je, že stále jsou to členské státy, které zůstávají hlavními aktéry evropského integračnímu procesu.