Abstrakt
Ve studii se rozebírají “cestovní paměti” nazvané V Istanbulu před p ůlstoletím, které napsal významný český orientalista Felix Tauer na konci 70. let. Konkrétně se analýza soustředí na to, jakým způsobem se v textu produkovalo orientální “cizí” a zda lze tento alteritní diskurs spojit s konceptem (po)saidovského orientalismu.
Tauerův obraz Orientu byl prestrukturován dobovou orientalistikou, tj. sdíleným systémem autorit, odkazů, požadavků na intelektuální styl a modelem hrdinské vědy. Kromě utváření pozic v akademickém poli a sebestylizace tento alteritní diskurs ovlivňoval také Tauerovu argumentaci figurativní řeč – především způsoby, jimiž pozměnil klasická témata a motivy orientalismu 19. století.
I ty se v textu vyskytují, především v reprezentacích “neautentického Orientu”, tedy světa levantinců a cikánů.