Publikace na Fakulta humanitních studií |
2011
Abstrakt
Základem kapitoly je srovnání latinského humanismu na jezuitské akademii v Olomouci s literární produkcí v poli pražské university, a to jak na rovině sociálních praxí (včetně různých forem patronátu), tak konkrétních literárních postupů. Narozdíl od pražského literárního pole lze olomoucký humanismus charakterizovat důraz na komplexnost formy, metrickou bohatost, množství slovních hříček a citátovost.
Básně se připisovaly především místním biskupům a jiným církevním hodnostářům, šlechticům a dvorským úředníkům. Sbírky příležitostné poezie se věnovaly častěji příbuzným než učencům z městských okruhů, jako v případě literárního pole pražské univerzity.