Studie se věnuje religionistice německého badatele Joachima Wacha. Wach rozpracoval pod vlivem Wilhelma Diltheye koncept religionistiky jako jedné z duchovních věd a její existenci coby autonomní vědy podmínil reflexí možností a mezí porozumění náboženství.
Autor se proto věnuje především Wachově hermeneutice. Kriticky se přitom vyrovnává s konceptem rozumějící religionistiky a ukazuje na tenzi mezi teorií a praxí výzkumu, v níž Wach porušoval jím samotným vytýčené principy religionistické práce.
Tato skutečnost je dle autora nutně důsledkem Wachova založení hermeneutiky v konceptu „rozumění“ (Verstehen).