Jednou z vůdčích zásad moderních kodifikací občanského práva bývá požadavek dobrověrného jednání. Jde o ztělesnění pravidel „fair play“ v občanskoprávních vztazích – čestného chování, které odmítá maskování nepoctivých úmyslů ustanoveními zákona nebo např. zneužívání informační nerovnováhy.
Dobrá víra představuje univerzální návod k výkonu práv a plnění povinností. Platné české občanské právo přiznává dobré víře jen velmi úzké postavení a navrhovaná úprava v této linii pokračuje.
Tento přístup podrobujeme kritice z komparativní i aplikační perspektivy a navrhujeme řešení, které podle našeho názoru lépe odpovídá soudobé dynamice právního styku.