Disertační práce analyzuje socio-kulturní a politické aspekty ´tradičního´ léčitelství, které bylo předmětem terénního výzkumu autorky v oblasti ´Venda´ v Jižní Africe. V první části práce se autorka snaží ukázat, že léčitelské koncepty a symboly označované jako ´tradiční´ nepředstavují uzavřený, neměnný systém.
Naopak odrážejí a utvářejí dalekosáhlé společensko-kulturní proměny v období po pádu apartheidu. ´Tradiční léčitelství´ je v tomto kontextu procesem neustálého (znovu)objevování symbolů a praktik, které odkazují k ´vendské minulosti´ ve snaze vymezit hranice ´tradice´ ve vztahu k biomedicíně. Druhá část práce se zaměřuje na fenomén posedlosti duchy předků, který představuje prostředek rekrutace ´tradičních léčitelů´ a legitimizuje jejich nárok na vědění o nemoci a schopnost léčit. Účast v kultu posedlosti těchto nových skupin odráží širší proměny společnosti současné Jižní Afriky a genderových vztahů, v jejichž důsledku byla společenská moc a autorita mužů ve vendské společnosti omezena.