V rozhovoru prezentuje autor názor na estetický prožitek za normalizace, kdy docházelo pravidelně k dvojí artikulaci ze strany tvůrců i vnímatelů. Normalizační vnímatel se naučil v modu kritického diváka vnímat druhé a další významové plány a mohl tak plynule přejít k recepci postmoderní fikce.