Článek se zaměřuje na vývoj Lévinasovy koncepce umění a ukazuje postupné přehodnocení Lévinasova původního názoru, podle kterého umění představuje 'věčné' zastavení času. Později je umělecké dílo pojímáno naopak jako 'výraz' touhy po Jiném, je tedy pojímáno jako odkaz k dimenzi, ze které diachronie vychází.