Na základě výzkumu 1390 moderních italských kompozit a konfixátů autor konfrontuje oba slovotvorné postupy ze tří hledisek: z hlediska jejich produktivity, z hlediska jazykového rejstříku příslušných neologismů a z hlediska morfosyntaktické struktury těchto neologismů. Morfosyntaktická analýza nám umožňuje formulovat hypotézu, podle které konfixy - vč. konfixů domácího původu - nikdy nejsou stavebními prvky domácích kompozit.