Článek argumentuje, že velice rozšířené chápání principu kompozicionality významu jako svého druhu 'přírodního zákona' vycházejícího z empirického zobecnění, není udržitelné. Argumentuje, že vztah mezi významem (a tudíž jazykem) a kompozicionalitou je pojmovou, a tedy analyticku záležitostí, konkrétně že tento princip spolukonstituuje sám pojem významu.
Je ho zapotřebí k tomu, aby bylo možné úroveň významů oddělit od různých jiných úrovní sémantických příslušenství výrazu.