Mimořádně zajímavou osobností v dějinách plaského kláštera je opat Jiří Vašmucius (v úřadu 1616-1639). V prvních dnech po defenestraci pomohl Jaroslavu z Martinic, který přes Plasy prchal do Bavor, v létě 1618 osobně řídil střelbu proti Mansfeldovu vojsku v obležené Plzni.
Po roce 1620 se postaral o obnovu hospodářské základny kláštera a konsolidoval konvent. Autor sleduje, jak se Vašmuciovy aktivity odrazily v klášterní historiografii, zejména u Mauritia Vogta v díle „Tilia Plassensis“.
Sleduje vznikající mýtus opata vojáka a obnovitele, vrcholící oslavným veršovaným nekrologem u Vogta.