Abstrakt
Toto je dokončení mého článku věnovaného osudům Fregova logicismu. V první části, orientující se na klasickou éru fregovského bádání, jsem se zabýval některými aspekty jeho „vzestupu a pádu“, tj. vylíčil jsem hlavní linii Fregovy bezprecedentní analýzy čísla coby pojmového přívlastku a upozornil na signifikantní rysy odvození Russellova paradoxu, který Fregovy výsledky podle široce sdíleného mínění definitivně znehodnotil.
Obsah této druhé a poslední části je údajné „znovuvzříšení“ logicistické ideje, iniciované především pracemi Crispina Wrighta a George Boolose. Článek ale nemá mít polemický charakter, omezujeme se na pouhou prezentaci těch nejvýznamnějších výsledků jako je důkaz konzistence Humova principu či kategoričnosti Fregovy (resp. Peanovy) druhořádové aritmetiky.