Abstrakt
Kniha se zabývá teologií církev J. A.
Möhlera, význačného myslitele katolické tübingenské školy a zakladatele moderní katolické ekleziologie. Po uvedení Möhlerovy biografie je představeno dílo v jeho vývoji.
Původně historický přístup Möhlerův integroval zásadní teologický statut, čímž dal základ ekleziologii, která církev nahlíží v perspektivě Nejsvětější Trojice. Viditelná či empirická podoba církve je nejen uznána, ale maximálně doceněna v historickém vývoji života církve, včetně nových forem života v průběhu staletí.
Některé nové formy života nevedly k obohacení církve, ale naopak k jejímu dělení. Möhler se v takovém případě zamýšlí nad možnostmi opětovné integrace a sjednocení rozdělených církví.
Poslední kapitola pojednává o dopadu Möhlerovy ekleziologie na pozdější vývoj teologie a vliv na pojetí církve 1. a 2. vatikánského koncilu.