Řízení pro porušení smlouvy v Evropské unii, je chápáno jako centralizované správní vynucení řízené Komisí. To však neplyne ani z ustanovení Smlouvy ani z judikatury Soudu. Řízení vzhledem k jeho postavení v celkové struktuře mechanismů unijního řešení sporů, vzhledem k transformaci EU do ústavního společenství a s ohledem na původní smysl řízení vytváří vlastní normativní prostor, který upravuje vztahy a chování členských států.