Příspěvek se zabývá analýzou postojů studentů magisterského studia Všeobecného lékařství UK 2.LF a FN Motol k významu komunikace v ošetřovatelské péči. Mezi nejčastěji zmiňované základní komunikační dovednosti týkající se nejen ošetřovatelství patří aktivní naslouchání, schopnost empatie, umění řešit konfliktní situace a schopnost sebereflexe.
Tyto jednotlivé pojmy uvádíme v souvislosti s jednotlivými fázemi komunikačního procesu a současně upozorňujeme na případná rizika související s nedokonalým zvládnutím konkrétních fází procesu dorozumívání. Analýza studentského pojetí komunikace a priorit s ní souvisejících potvrzuje naléhavost zdokonalování profesionální komunikace již na začátku studia medicíny.