Abstrakt
V kapitole "Benátský mýtus liberální demokracie: Guicciardini a zrod demokratického elitismu" Jan Bíba navazuje na kritiku republikanismu cambridžské školy. Hlavní tezí Bíbova výkladu je tvrzení o spřízněnosti mezi elitářským republikanismem a tzv. demokratickým elitismem.
Jejich společný rys nazývá "benátským mýtem". Podstatou tohoto mýtu je představa, že dvě klíčové politické hodnoty - svoboda a stabilita - jsou ve své podstatě rozporné a že jediný způsob, jak je smířit, spočívá v omezení možnosti běžné populace participovat na politice.
Bíba podrobuje rozboru a srovnání teorie Franceska Guicciardiniho a Josepha Schumpetera, kteří pro něj představují hlavní teoretiky obou výše zmíněných směrů. Podle Bíby tato podobnost není náhodná a svědčí o zvláštní transformaci jazyka politiky, kterou lze nalézt v díle obou teoretiků.
Podstata této transformace spočívá v prosakování argumentačních strategií, které mají svůj původ spíše v oblasti hospodářské než politické.