John P. McCormick v kapitole rozebírá prvních šest kapitol díla Rozpravy a navrhuje jeho demokratické čtení v intencích populismu, který vychází z konfliktní „podstaty“ politiky.
McCormick vykládá toto dílo z perspektivy mladých grandiů, které chce přesvědčit aby omezili své ambice a pustili lid k účasti na vládě. Nicméně zároveň jim Machiavelli připomíná velikost a slávu Říma a navrhuje jim, aby dali přednost římské velikosti před aristokratickou strnulostí Sparty a omezenou aristokratičností Benátek.
Podmínkou však je, že lid bude mít možnost účastnit se vlády, jenom v tom případě pak vezme věc republiky za svou a bude ochoten zapojit se do výbojů republiky, které mohou uspokojit ambice grandiů. V závěru McCormick prozrazuje, že blíže než k novořímské tradici republikanismu má k novoathénské interpretaci demokracie.
Atény jsou totiž příkladem režimu, který svěřil ochranu svobody zcela do rukou lidu, a přitom se dokázala vyhnout nevýhodám vnější expanze.