Studie, poněkud spekulativní povahy, je pokusem přiblížit vztah jazyka a skutečnosti, opřený o různé podoby uto-aztécké tarahumarštiny. Její ontologický dosah, do určité míry korelovatelný s jinými jazyky téže rodiny, speciálně náhuatlem a varijíem, ukazuje nejednoznačnosti naznasčeného vztahu, nicméně podtrhující - zejména na podkladě analýzy sloves označujících "bytí" nebo "stav" - "mozaikovitou" ontologii lokalistického charakteru.
Studie se rovněž zamýšlí nad ontologickým dosahem evidenciálů.