Abstrakt
Je všeobecně známou skutečností, že na středověké Rusi až do carské korunovace Ivana Hrozného vládla knížata, resp. veliká knížata. Jedinou výjimkou byl kníže Daniel Haličský, který se nechal v roce 1253 korunovat na krále.
Přesto byli ruští panovníci v západních narativních a diplomatických pramenech titulováni "rex", "magnus rex", "regulus", "konink", "grote konink." Studie, která vychází především z livonských kronik 13.-14. století, rusko-livonských diplomatických a obchodních dohod a z listů římské kurie knížeti Alexandrovi Něvskému, se snaží odpovědět na otázku, proč livonští kronikáři, signatáři smluv a papežská kancelář titulovali ruské panovníky jako krále, jestliže jak v latinském, tak i ve středověkém dolnoněmeckém jazyce existoval ekvivalent pro knížete. Hlavní důraz je přitom kladen na prameny z Livonska, neboť tato země byla bezprostředním sousedem novgorodských, pskovských a polockých zemí, a proto jejich autoři museli být dobře informováni o ruských reáliích.