Příspěvek se zabývá vysokoškolskou pedagogikou v pohledu vzdělávání vysokoškolských učitelů, především pak v oblasti komunikačních schopností a užití českého jazyka ve vlastní výuce. Poukazuje na předávání komunikačního vzoru směrem k posluchačům, kteří si jej dále nesou svým profesním životem.
Upozorňuje na zpracovávání odborných sborníků bez jazykových korektur