V tomto textu nabízím kritickou reflexi genealogie současných konceptů sexuální (a genderové) jinakosti, které velmi často pracují s pomocnou (protetickou) metaforou tělesné jinakosti a "postižení". Tímto ovšem přebírají jeden z hlavních tropů zakládajících sexuologických teorií.
Namísto toho na příkladu autobiografie Havelocka Ellise, zakladatele britské sexuologie, nabízím intersekcionální analýzu vzájemné součinnosti diskurzů tělesné a mentální jinakosti (nezpůsobilosti/postižení), genderu a sexuality a ukazuji, jak právě diskurz (ne)způsobilosti a "kulturní gramatika rehabilitace" Ellisovi umožňuje představit svou ženu jako Lesbu, a zároveň vytvořit narativ šťastného manželství, skrze který znovu ustavuje a rehabilituje svou maskulinitu i femininitu manželčinu. Diskurz rehabilitace je tedy využit k znovu potrvzení a normalizaci genderových (a heteronormativních) identit.