Článek "Bezdomovectví jako způsob života" představuje, jak bezdomovci vnímají svou každodenní životní realitu a konfrontuje s tímto jejich pohledem koncepci reintegrační sociální politiky. Zatímco dominantní kultura bezdomovectví chápe jako kritickou životní situaci, kterou je potřeba co nejrychleji vyřešit tím, že bezdomovcům bude dopomoženo k opětovnému získání práce a ubytování, sami bezdomovci svou situaci mohou vnímat jako dlouhodobě udržitelný způsob života, který je pro ně za stávajících podmínek cílový.
Jádrem této práce je sledování procesu, v jehož rámci bezdomovci opouštějí původní hodnoty a normy dominantní společnosti a nahrazují je hodnotami a normami bezdomovecké subkultury. Přijetím nové bezdomovecké identity činí svůj život na jednu stranu subjektivně smysluplným a do jisté míry hodnotným, na stranu druhou stále více nezvratitelným.